Normy pro úsporu energie EnEV 2009 a EnEV2012

Normy pro úsporu energie EnEV

V normách pro úsporu energie EnEV jsou stanoveny standardy pro koeficient tepelné izolace, které musejí být dodržovány pro novostavby nebo rekonstrukce. Výsledkem je jak snižování nákladů na vytápění, tak snižování emisí skleníkových plynů, které poškozují klima, jako např. CO2. Aktuální normy pro úsporu energie platí od roku 2009 a jsou známy pod označením EnEV 2009.

Přehled nejdůležitějších informací:

• Norma EnEV 2009 stanovuje požadavky na energetickou účinnost novostaveb a rekonstrukcí
• Měří se energetická účinnost na základě roční spotřeby primární energie pro budovu a tepelně- izolační vlastnosti pláště budovy
• Pro předpis EnEV 2012 je zvažováno zvýšení aktuálních požadavků o dalších 20 % (hodnota součinitele teplené prostupnosti celým oknem Uw < 0,95)
• Okenní systémy Inoutic splňují hodnoty plánované pro tuto normu 2012 již dnes

EnEV 2009: Nejdůležitější hodnoty pro okna a dveře

Stará zástavba:

Okna Uw < 1,3 W/m²K (dosud 1,7)
Domovní dveře Ud < 2,9 W/m²K (nezměněno)

Referenční hodnota pro novostavbu:

Okna U < 1,3 W/m²K
Domovní dveře Ud < 1,8 W/m²K

Uw = window, Ud = door

Vysvětlení:

Hodnoty U (součinitelé prostupu tepla) jsou nejdůležitějšími referenčními hodnotami pro předpisy týkající se energetické úspornosti. Součinitel prostupu tepla >U< udává množství energie, která projde za hodinu plochou o velikosti 1m², pokud se teploty na vnitřní a vnější straně okna liší o 1 Kelvin (= 1 °C). Čím menší hodnota U, tím lepší tepelná izolace.

Upozornění:

Uváděné hodnoty se vztahují k celkové hodnotě pro okno Uw, kterou je potřeba dodržovat. Hodnota Uw závisí na hodnotě U okenního rámu - Uf, hodnotě U zasklení - Ug a lineárním součiniteli tepelného prostupu distančního rámečku.

Vývoj norem pro úsporu energie – s cílem ochrany klimatu

První pravidla pro úspory energie potřebné pro vytápění vznikly již v 70. letech jako reakce na ropnou krizi. V roce 1977 začal v Německu platit první předpis pro úspory energie na vytápění (WSchVO 1977). Jen o rok později byl přijat zákonný podklad pro zvyšování účinnosti technologií v podobě předpisu pro vytápěcí techniku (HeizAnlV 1978).

V následujícím časovém období se s ohledem na klimatické změny dostávala ochrana klimatu stále více do popředí. Klima lze účinně chránit pouze tehdy, pokud jsou opatření prováděna v globálním měřítku. Evropská unie proto vydala v roce 2002 směrnici pro zvýšení energetické účinnosti staveb.

V Německu byla tato směrnice v roce 2002 nahrazena předpisem pro úsporu energie (EnEV). Nový zákon na snižování celkových energetických nároků staveb pak sjednotil předpisy týkající se úspor tepla prostřednictvím předpisu pro vytápěcí techniku. Dříve se tepelně-izolační vlastnosti budovy měřily pouze prostřednictvím hodnoty k. Od okamžiku, kdy vstoupil v platnost předpis pro úsporu energie (EnEV), se požadavky na vytápění budovy počítají s použitím součinitele prostupu tepla. Vedle energetických nároků na vytápění a teplou vodu je třeba do energetické bilance zahrnout také tepelné ztráty pláštěm budovy a větráním, a naopak tepelné příspěvky ze slunečního záření a z elektrických zařízení. Takto lze vyhodnotit celkové primární energetické nároky budovy.

Požadovaná úroveň úspory energie byla v posledních letech několikrát dále zvyšována. Předpis EnEV 2009 snížil limitní hodnoty z roku 2002 přibližně o 30 % a pro rok 2012 jsou předpokládány hodnoty Uw < 0,95.